Vazba v psychoterpii
Odborná
Portál
2020
424
Baja
„Je třeba chápat, že naši pacienti občas potřebují konfrontaci víc než empatii. Nakolik je to mnohým z nás proti srsti, může být užitečné si připomínat, že terapeutický vztah je také reálný vztah“ (Wallin, 2020, 243).
Čtením knihy je víc a víc cítit, že vznikla na dlouholeté praxi a na své si v ní určitě přijdou ti, kteří oceňují kazuistiky. Jsou ovšem zasaženy do teoretického kontextu, který je v knize hojně rozvětvený, nicméně tyto bohaté teoretické myšlenky jsou propojeny a text na sebe čitelně navazuje. Já osobně jsem v prvních několika desítkách stran neskutečně bojovala s náročností uvedené problematiky. Osobně neholduji vývojovým teoriím natolik, abych byla uchvácena tímto nepochybně kvalitním zpracováním. Je cítit, že kniha je určena spíše lidem, kteří již jsou v psychoterapii, nebo v teorii vazby od Bowlbyho už nějakou dobu plavou, než jenom zájemcům o tohle téma. Autor sice popisoval mnoho zajímavých výzkumů a kazuistik, no kniha mou pozornost i ztrácela kvůli své složitosti. Jestli se však jako čtenář dostanete do fáze přehodnocování, jestli má smysl číst tuto rozhodně ne oddechovou publikaci dál, rozhodně to doporučuji. Kniha dokáže vtáhnout do příběhů klientů, ale i do popisu terapeutického procesu, které jsou zasažené do teorie vazby a s ní spojených témat, jako například separace, mentalizace, sebeodhalení či slavného přenosu a protipřenosu. Důležitými tématy byly i typy klientů, se kterými je možné se potkat v praxi - ku příkladu opomíjející, nevyřešený nebo zaujatý klient - a jaké strategie jsou při práci s nimi vhodné. Kniha ovšem není lacině předvídatelná. Zejména na mě zapůsobila část věnující se tzv. odehrávání, které pro mě rozšířilo už tak zajímavé téma přenosu a protipřenosu. Nejedná se o jednoduše slučující termín těchto konstruktů, ale metaforicky řečeno, o sdílený prostor dvou částečně se překrývajících kruhů. Kniha ovšem nabízí i mnoho jiných zajímavých témat, kvůli kterým se vyplatí snést její náročnost.