Archivy: Literární revue

„Dítě se potřebuje soustředit, aby se mohlo rozvíjet, učit. Pokud se dítě soustředí, nerušíme ho. Rolí učitele je chránit soustředění dítěte. Tlumí rušivé zvuky či pohyb v okolí hluboce koncentrovaného dítěte.“ (Slabá, 2020, str. 18)

Publikace provede čtenáře zákoutími alternativně – vzdělávacího programu Montessori pedagogiky. Nabízí přehled základních principů aplikovaných v zařízení mateřské školky. Na začátku nejprve ujasní, co by podle zásad pedagogiky mělo být přítomné ve školce a v programu dětí, a čeho by se měla vyvarovat. Autorka téma pojala ryze prakticky. Pro rodiče, kteří by se rádi dozvěděli bližší informace o procesu vzdělávání, autorka popsala aspekty prostředí, péče a edukační proces u dítěte, roli rodičů a učitelů. Každé pravidlo a zásady je v knize srozumitelně vysvětleno. Pokud by však někoho zajímala historie přístupu či životní osud jeho zakladatelky, Marie Montessori, po informacích bude muset pátrat jinde. Samotným vznikem, vývojem metody a jejímu pozadí se kniha nevěnuje.

Kniha perfektně splňuje název na titulní stránce – Montessori školka: jak to v ní chodí? Nebála bych se přirovnání k návodu, jak to chodí v Montessori školce. Kniha mi tak přijde jako výborná volba pro rodiče, kteří přemýšlí nad tím, že do školky svěří své dítě. Nicméně hlubším vývojovým souvislostem a odbornějšímu pozadí metody se kniha nevěnuje.

Zdroj: Slabá, H. (2020). Montessori školka.  Portál.

„Pro děti s ADHD neexistují jednoduchá řešení a každé dítě má individuální potřeby. Nicméně doufám, že s vaším trpělivým vedením a s kvalitní podporou ze strany školy začne být vaše dítě šťastné a bude prospívat, což si pro své děti přejeme všichni.” (Shapiro, 2020, str. 10)

Podle slov autora mají aktivity předložené v této „pracovní“ knize pomoci dětem s ADHD naučit se nové emocionální, behaviorální a sociální dovednosti ve čtyřech oblastech: v chování, v rámci školy (a školního prospěchu), v sociálním vývoji a také v sebeúctě. Jako pracovní knihu ji označuje i sám autor a je pravda, že je celkově koncipovaná jako pracovní sešit. Je v ní plno úkolů, které děti zvládnou samy (doplňování, kreslení a podobně) nebo cvičení, u kterých je potřeba asistence rodičů/terapeuta. Na konci knihy najdete i osvědčení – diplom o absolvování této pracovní knihy.

Asi jedinou vadu na kráse u této knihy vnímám chyby v gramatice (např. zaměňování pohlaví autora) – těžko říct, jestli to byl záměr (v rámci časté chybovosti u lidí trpících ADHD), každopádně mě to při čtení rušilo. Na druhou stranu je kniha hezky přehledná a úkoly rozmanité. Jelikož nemám ve svém okolí nikoho s ADHD, budete muset knihu z praktického hlediska ověřit Vy sami.

Zdroj: Shapiro, L. (2020). 44 aktivit pro děti s ADHD. Portál.

“A jakmile se začneš přiznávat k chybám, napravovat je a brát si z nich poučení, budeš si připadat chytře, vyzrále a nezávisle. Protože BUDEŠ chytrý, vyzrálý a nezávislý člověk.“ (Taylor, Braun, 2019, str. 13)

Jak název napovídá, celá kniha je věnovaná tématu CHYBOVÁNÍ. Je však pojato nevšedně; kniha je totiž určená především mladým čtenářům, dětem. Nabízí humorný náhled na jinak převážně vážné téma, jednoduchost a přehlednost. Pro zpestření v knize nalezneme bohaté ilustrace a interaktivní prvky (např. cvičení nebo testy). Prostě a srozumitelně vysvětluje, že udělat chybu je přirozené a lidské. Zároveň vede mladší čtenáře k odpovědnosti a kladnému přístupu k nezdarům; vede čtenáře k tomu, aby své chyby vnímal jako pozitivní síly v jeho cestě zlepšováním sama sebe. Naučí, jak čelit strachu a k chybě se přiznat, napravit ji a především si z ní vzít ponaučení. Kniha vede mimo jiné k realističtějšímu vnímání sebeobrazu, své výkonnosti a zdravě kritickému hodnocení své práce a úsilí. Měla jsem pocit, jako bych četla beletrii a u knihy zároveň odpočívala. Svou funkci určitě splní také u skupiny rodičů či jiných pečujících osob; i jako ukázka, jakým způsobem se s dětmi můžeme bavit o jejich nezdarech. Kniha neobsahuje žádnou odbornou terminologii ani akademičtější náhled na problematiku chybování. Přesto může být svou jednoduchostí a zábavnou formou cenným pomocníkem při výchově dětí.

Zdroj: Taylor, Kimberly Feltes; Braun, Eric (2020). Chyba není konec světa. Portál.

„Ve vzdělávání jsme na to šli podobně jako ve dvou velkých válečných konfliktech - nové technologie, masové nasazení, s vysokými ztrátami se počítá.“ (Feřtek, 2015, str. 28)

Kniha pojednává o současném systému vzdělávání a o jeho „krizi“. Nabízí vysvětlení, jak jsme se do dané situace dostali pohledem do minulosti. A zároveň se zamýšlí nad směry, kterými se školství ubírá u nás i v zahraničí a k čemu by to mohlo v budoucnu vést. Kniha je místy odlehčená humorem, takže se velmi snadno čte. Oceňuji také, že se opírá o vědecké články a nabízí přirovnání, díky kterým si nejen snadno čtenář představí problematiku, ale také si vše zapamatuje. Hodna obdivu je také stručnost autora, kdy podle mého názoru dokázal moc hezky vystihnout potíže vzdělávacího systému na sto stranách knihy. Jedinou výtku bych snad měla k tomu, že autor by se mohl konkrétněji zaměřit na to, co je podle něho v školství tedy správný první krok k lepšímu. Největším zjištění celé knihy pro mě asi byly dvě myšlenky - propojenost vzdělávání se společností a souvislosti mezi současným stavem školství a jeho vývojem. Doporučuji tedy knihu všem, kdo vidí stejně jako já v dnešním školství potíže, které je potřeba změnit.

Zdroj: Feřtek, T. (2015). Co je nového ve vzdělávání. Nová beseda.