Archivy: Literární revue

,,Jsme-li rozzlobení, často nechápeme, co se v našem nitru odehrává. Svou pozornost zaměřujeme na to, co se děje kolem. Stejně tak nechceme setrvávat u toho, co prožíváme. Místo toho se všemožně snažíme, abychom se onoho pocitu zbavili“ (Purcell, M & Murphy, J., 2021, str. 37.).

Kniha čtenáři s lehkostí vysvětluje, jak emoce hněvu vlastně funguje. Podává jednoduché analogie, aby mladý čtenář chápal, kde se v něm může emoce může probudit a co ji může vyvolat. Rozebírá častý jev zaměňování hněvu za agresivitu. Více podstatnou částí je však pomoc teenagerovi se zvládáním konkrétních krizových situací, praktické návody a cvičení zvolna se prolínající celou knihou. Nejenže najdeme konkrétní plán, jak situaci zvládat, můžeme také nahlédnout na názorné situace a příběhy samotných teenagerů. Čtenář si může vyplnit testy, které mu poslouží k lepšímu sebepoznání (nebo si udělat cvičení ke zvýšení empatie nebo sociální inteligence). Autoři nás seznámí s metodami meditace, Mindfullnes nebo dechovými cvičeními. Publikace je zaměřená na praktická cvičení, ale psaná jazykem pro mladšího čtenáře. Pro teenagera procházejícího si novým obdobím puberty může být kniha cenným průvodcem světem emocí, relaxačních technik a návodů ke zvládání různých situací. Knihu hodnotím 3 hvězdičkami z 5, protože je svým zaměřením určená spíše pro dospívajícího laika. Zkušenějšímu čtenáři pátrajícímu po odborných informacích a hlubším výkladu bych osobně doporučila jinou literaturu. 

Zdroj: Purcell, M & Murphy, J. (2021). Mindfulness pro zvládání hněvu pro teenagery. Praha: Portál.

„Připustit neštěstí znamená získat přinejmenším na lidskosti. Starost o druhého přináší pocit spokojenosti a prohlubuje vztahy.“ (de Wachter, 2021, s. 112). 

V dnešnom svete je miestami až trendom byť nonstop šťastný. Nikto sa nechce cítiť zle a byť smutný. Tí, čo sú smutní, si myslia, že to je zle a chcú TO zo seba striasť ako nejaký prach. Autor však tento prístup postupne v troch častiach popiera. Jednotlivé časti sú zamerané konkrétne na- šťastie, nešťastie a zmysel. Kniha je písaná takmer filozofickými úvahami, avšak miestami je poprepletaná zážitkami, skúsenosťami a skutočnými príbehmi zo života samotného autora. Tým je kniha prístupnejšia a ľahšie pochopiteľná pre širšiu populáciu. Kniha vám určite nedá návod ako sa vyrovnať so šťastím, či nešťastím, ale ako hovorí samotný podnadpis knihy, je to inšpirujúci pohľad na problematiku šťastia a zmyslu života. Na každej strane nájdete nekonečné množstvo inšpirácie a slov, ktoré zaručene pohladia alebo nakopnú. Dovolím si tvrdiť, že v tejto útlej knižke si každý nájde niečo, čo ho chytí za srdce. Nakoniec už len: „Bez zranitelnosti a citlivosti nemá naše společnost ani nejmenší šanci“ (de Wachter, 2021, s. 118).   

Zdroj: de Wachter, D. (2021). Umění být nešťastný. Portál.

„Jestliže se budete učit vydržet nepříjemné pocity a zlepšíte se v tom, lépe si ve vztazích odpočinete. Zároveň si dopřejte čas, být zcela sami sebou, než se rozhodnete, jak na pocit zareagujete“ (Sand, 2021, 44).

Knížka se postupně zabývá tématy související s prožívanou vinou, jako například strach, stud, ale i svědomí. Pomocí podnětných autorčiných úvah máme možnost přemýšlet nad tím, jaké poselství sebou nese hněv na sebe sama, jak moc je vina při konfliktech sdílená, či kdy si je potřeba vinu přiznat a naopak kdy odhalit neopodstatněnou provinilost. Knížka je členěná do mnoha kapitol a ještě více podkapitol, ačkoli sama o sobě má jenom něco více 100 stran a dle mého se autorka každému tématu věnuje povrchně. Sice najdeme v každé (pod)kapitole početné kazuistiky, někdy mi připadalo, že je autorka považuje za stěžejní pro uchopení myšlenky. Mám však za to, že se téma nedá vysvětlit jen na základě něčího příběhu a i když bývaly zmíněny i autorčiny rady, shledávám je jako nedostatečně exaktní a v důsledku plahočení se myšlenkami jenom na povrchu, jako nedostatečné. Ačkoli jsem však studentkou psychologie už čtvrtým rokem, berme tedy na zřetel, že pro někoho příliš nezasvěceného psychologií vskutku může být kniha přínosná, například pro adolescenty, kterých se prožívaná vina často týká. Oceňuji, že se autorka na konci každé kapitoly věnuje krátkému souhrnu toho, co popisovala a taktéž i krátkými cvičeními, které byly i zajímavé. Připadaly mi však i jako nedotažené do konce. Když už jsem na něco úvahami mohla přijít, následoval tupý pocit typu „a co teď s tím“. Následovaly totiž jiné kapitoly… Musím však vyzdvihnou kapitoly o zbavení se neopodstatněné provinilosti a o tom, jak najít uvolnění hlouběji v sobě, které byly různorodě podané i na příkladech jiných lidí z autorčiny praxe i na jejích vlastních vědomostech. V průběhu jejich čtení jsem měla dojem, že už můžu přijít ke zlepšení v mých vztazích i v mém prožívání. Na konci knížky nalezneme i test špatného svědomí vůči určité osobě. Následuje však i poznámka „test berte s rezervou“, což rozhodně doporučuji i já.

Zdroj: Sand, I. (2021). Podívejte se na sebe laskavě: Jak se osvobodit od přehnané viny. Portál.

„Vysoce citliví lidé musejí vynakládat větší mentální námahu a potřebují jisté know-how, jestliže si mají udržet duševní zdraví a netrpět jak v soukromém životě, tak v povolání. Musejí se neustále “oprošťovat” od negativní energie a vynakládat víc úsilí, aby se nezapletli do vnitřních a vnějších konfliktů a požadavků, jimž jsou vystaveni“ (Sellin, 2021, str.17).

Před přečtením této knihy jsem netušila, co si pod označením “vysoce citliví lidé” představit. K přečtení mě motivovaly moje domněnky o tomto tématu a zjištění, zda bych se do této skupiny lidí mohla řadit. Už po přečtení pár prvních stránek jsem zjistila, že nejde o můj případ. Posloužil mi k tomu i test “Jste vysoce citliví?”, který autor v knize uvádí. Dle mého názoru může kniha fungovat jako skvělý průvodce pro vysoce citlivé lidi. Nabízí otázky k zamyšlení a cvičení, které mohou pomoct s tím, jak zacházet s vlastní vysokou citlivostí, jak svou situaci lépe pochopit a získat nový náhled na sebe samého. Přesto, že téma knihy nesedělo na mou osobu, i já jsem díky ní lépe porozuměla světu vysoce citlivých. Pohled na jejich způsob vnímání a prožívání věcí v nich samých i jejich okolí, mě velmi obohatil, a teď už vím, jak se k těmto lidem chovat a můžu jim nabídnout své lepší pochopení, namísto zveličování. 

Nejzajímavější myšlenky pro mě zazněly v kapitole “Vysoce citliví muži”. Doposud jsem si totiž toto téma spojovala především s ženami. Ale po přečtení čtyř krátkých příběhů mužů mi došlo, že se tato problematika opravdu netýká pouze žen a že být v kůži vysoce citlivého muže je velice těžké.

Zdroj: Sellin, R. (2021). Vysoce citliví lidé mezi námi: jak z nevýhody udělat přednost. Portál.