Archivy: Literární revue

„Výtvarné zpracování niterného tématu a následná verbální interpretace umožňují jedinci znovuprožití inkriminované situace, tentokrát v kontextu uvědomění si důsledků původního chování, přijetí viny a následné snahy o nápravu“ (Blažek, Fischer & Škoda, 2019, 150).

Tato útlá knížečka se věnuje velmi specifickému, ale přesto zajímavému tématu analýzy výtvarné činnosti delikventů ve věznicích a výchovných ústavech. První část publikace je zaměřena na vymezení teoretických pojmů a základní vhled do problematiky, autoři zde definují základní pojmy jako je delikvence a kriminalita, zabývají se příčinami vzniku a rozvoje poruch chování, a popisují i osobnostní charakteristiky delikventních jedinců. Praktická část knihy pak v úvodu rozpracovává další teoretická východiska týkající se nevědomých motivů a arteterapie. Hlavní část je pak věnována ukázkám konkrétních výtvarných činností v podmínkách vězeňství. Barevné ilustrace jsou doplňovány o příběhy a anamnézy autorů těchto obrázků a jejich autentické výpovědi. Autoři dále tyto ukázky doplňují o návody, jak je možné výtvarné produkty zkoumat, analyzovat a skryté významy interpretovat, což mi připadalo velmi zajímavé. Dozvídáme se tak, jak lze pomocí výtvarných činností delikventů sledovat jejich niterná témata, posuzovat osobnostní charakteristiky i jejich vývoj v průběhu jejich pobytu v nápravném zařízení. Trochu mi ale chybělo, že autoři končí tímto popisem a nejdou dál – ocenil bych například nějaké nápady a tipy, jak s danými klienty dále terapeuticky pracovat, na co se v práci s nimi zaměřovat apod. Knihu bych určitě doporučil těm, kteří uvažují např. o práci ve vězeňství nebo ve výchovných ústavech, případně všem, kteří se zajímají o oblast delikvence a kriminality. Pro ostatní čtenáře asi kniha díky svému zaměření na velmi specifické téma nebude tolik zajímavá, na běžné čtení bych si ji nejspíš nevybral.

Zdroj: Blažek, P., Fischer, S., & Škoda, J. (2019). Delikvence: analýza produktů činnosti delikventní subkultury jako diagnostický a resocializační nástroj. Grada.

“Občané jsou výrazněji konfrontováni s kriminální realitou a vzděláváni v možnostech pomoci. Nezastupitelnou roli přitom sehrává postupné odtabuizování příběhů obětí a jejich traumat, na kterých se nepodílejí pouze neziskové organizace, ale také sdělovací prostředky" (Velikovská, 2016, 7).

Tato kniha mě příjemně překvapila svou srozumitelností a strukturovaností, které mi u některých podobných publikací chybí. Autorka se postupně věnuje několika tématům z oblasti forenzní psychologie, například viktimologii a práci policie (zde jsou zmíněné opravdu zajímavé výsledky výzkumů, například ohledně veřejné věrohodnosti policie), typologii obětí (kde autorka vyvrací několik mýtů týkajících se obětí) a procesu viktimizace a její prevence. I když bych snesla i delší a tím obsáhlejší publikaci, jistě jiní čtenáři ocení stručnost, kterou tato kniha přináší. 

Zdroj: Velikovská, M. (2016). Psychologie obětí trestných činů. Grada

„Samotné hájení ohrožených osob a instruování potenciálních obětí nebude účinným nástrojem, dokud neobrátíme pozornost i k původcům násilí. Pokud jim dokážeme podat pomocnou ruku, ochráníme i ohroženou osobu, protože přerušíme kruh násilného chování a nabídneme alternativu“ (Stočesová & Čáp, 2020, 50).

Publikací na téma domácího násilí bylo napsáno bezpočet. Tato kniha však přináší úhel pohledu, který již tak často zpracováván není, a to zaměření na terapeutickou práci s původci násilí. První část publikace je věnována teorii – autoři zde poměrně komplexně, avšak velmi srozumitelně čtenáře seznamují se všemi základními pojmy, týkajícími se domácího násilí. Čtenáři se zde dozvědí, jaký je vztah agrese, agresivity a násilného chování. Je zde definováno samotné domácí násilí, popsány nejčastější znaky, formy a důsledky. Větší část teoretického základu je pak věnována právě původcům domácího násilí, jejich charakteristice a typologii, a především pak samotné psychoterapeutické práci s nimi – jak s původci násilí pracovat, jaké jsou vlastně cíle terapeutických programů, které psychoterapeutické přístupy jsou vhodné. Autoři zde také přibližují aktuální situaci v ČR, včetně výčtu organizací, které se terapeutickou prací s původci domácího násilí aktivně zabývají. Jsou zde také popsány základní charakteristiky terapeutických programů, včetně kritérií pro vstup, požadavků na pracovníky, a podrobného popisu metod a technik, kterých se v nich využívá. Teoretická část publikace je na mnoha místech doplněna autentickými výpověďmi původců násilí, což často přináší zajímavý úhel pohledu, a zároveň příjemné rozptýlení v množství teorie. Druhou částí knihy je pak metodická příručka, která už míří přímo do praxe. Autoři zde provázejí čtenáře (potenciálního terapeuta) patnácti sezeními s původcem násilí, a přinášejí konkrétní rady a tipy pro každé z těchto sezení, včetně podrobného popisu průběhu, cílů, i domácích úkolů.

Při čtení první, teoretické části knihy, jsem měl někdy pocit, že se vlastně nedozvídám vůbec nic nového, a autoři v ní jen shrnují informace, které zná každý běžný člověk. Postupně se však kniha dostává ke stále zajímavějším a praktičtějším tématům. Za nejpřínosnější potom považuji právě závěrečnou metodickou příručku, která poskytuje rady a tipy do reálné praxe. Z toho důvodu je kniha vhodná spíše pro odbornou veřejnost, a doporučil bych ji především začínajícím terapeutům, kteří v začátcích své práce s původci domácího násilí přehledně a srozumitelně zpracovanou metodickou příručku jistě ocení.

Zdroj: Stočesová, V. & Čáp, D. (2020). Psychoterapeutická práce s původci domácího násilí. Portál.