Archivy: Literární revue

„Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte má sice své číselné i textové označení v Mezinárodní klasifikací nemocí, není to však onemocnění, u něhož se pacientovi po podání adekvátního léku uleví. Univerzální lék totiž neexistuje. Děti trpící syndromem CAN potřebují včasnou diagnostiku, rychlé nastavení účinné terapie a následnou komplexní péči“ Mydlíková a kol. (2021, str. 11).

Tato kniha se zabývá velmi závažným tématem, a to syndromem CAN. Celá kniha je rozdělena na tři hlavní části, kde se věnuje oblastem pediatrické diagnostiky, sociální diagnostiky a dětské kresbě jako nástroji pro diagnostiku syndromu CAN.
V první části, která je věnovaná pediatrické diagnostice, autoři popisují především varovné signály, kterých si můžeme všimnout přímo na těle dítěte. Kapitola na můj vkus obsahuje příliš mnoho medicínských termínů, ale bezpochyby vede k zamyšlení se nad různými dětskými „úrazy“, které mohou mít původ právě v týrání (např. od škrábanců, lysin na hlavě, zlomenin, popálenin…). Autoři poukazují především na to, že by měli být veškeré úrazy, které se často objevují, fotograficky zdokumentované a vždy by se mělo ověřit, zda nejsou projevem organické příčiny nebo nehody. Tato kapitola, včetně celé knihy neopomíná také psychické týrání a poukazuje na významný a opomíjený zdroj vzniku, kterým může být vysoce situovaná rodina, která na dítě klade nároky nad rámec jeho možností a psychicky jej deprimuje. Tím je tedy upozorňováno na častý mýt, že týrané děti jsou pouze v sociálně slabších rodinách.
Velkou dominantou knihy a části, která knihu velmi vyzdvihuje, je kapitola, která se zabývá kresebnou diagnostikou. Na této kapitole oceňuji, že obsahuje především ukázky obrázků od skutečných dětí postihnutých syndromem CAN a dále také to, že autoři se velmi detailně zabývají různými typickými prvky v kresbě, které odlišují pro jednotlivé formy syndromu.  Zajímavá informace, která může k diagnostice významně pomoci je skutečnost, že u traumatizovaných dětí se v kresbě objevuje regrese. Proto je určitě důležité znát stadia vývoje dětské kresby, aby člověk byl schopen tento faktor rozpoznat.
Poslední část knihy je věnovaná sociální diagnostice, kde autoři rozebírají především rizikové signály, které lze určitým způsobem pozorovat v chování a ve vztazích. Mezi výrazné signály se řadí například velmi přilínavé či odtažité chování, sebepoškozování, emoční plachost či nadzdvihování sexuálních motivů.
Dle mého názoru je vhodné, aby se čtenář lehce orientoval v odborných termínech, avšak to pro čtení knihy není překážka. Kniha bude jednoznačně přínosná nejen pro osoby pracující s dětmi, ale pro každého, kdo by se rád dozvěděl více souvislostí a informací z této problematiky.

Zdroj: Mydlíková, E., Slaný, J, Kováčová, M. (2021). Diagnostika syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Portál.

„Nápadnosti v počátku psychické poruchy mohou být jen diskrétní, nebo se vyskytují občasně či periodicky a lékařje při intervenci nemusí postihnout… Práce lékaře spočívá i ve zpracování základních infrmací, jejich utřídění, v rekonstrukci průběhu psychické poruchy“ (Dušek, & Večeřová-Procházková, 2015, 34).

Tato kniha je dle mého komplexní průvodce tématy týkající se klinické sféry psychologie. Je sice značně teoretická, no je vidět, že autoři vycházení z praxe a po celou dobu čtení jsem i nabyla dojmu, že je určená pro odborníky již se nacházející v praxi. Četla jsem ji ve 4. ročníku svého studia a byť byla nesmírně přínosná, věřím, že mi mnohem užitečnější bude až v praxi po škole. U jednotlivých poruch nalezneme jejich diagnostická kritéria a bližší popis, ačkoli autoři nezapomínají na nutnost zmínění diferenciální diagnostiky.
Knížka však značně oslovuje i lékaře a promlouvá k nim v praktických ohledech při výkonu práce s lidmi s psychickými onemocněními, čímž značně rozšiřuje pole své využitelnosti. Dle mého se autoři v knize zabývali jednotlivými terapeutickými směry po obecné stránce hodně stručně, no celkově mám dojem, že když je kniha (z mého uhlu pohledu) určená spíše pracovníkům do praxe, tak bližší informace o terap. směrech zřejmě autoři předpokládají, že čtenář již nadobyl nebo se o nich může dočíst v komplexnější literatuře věnující se tomuto tématu. Oceňuji tedy, že autoři nechtějí vytvářet knihu, která by se chtěla věnovat všemu a zároveň ničemu pořádně.
Jedna z věcí, kterou jsem na knížce nejvíce ocenila, je přehledně a komplexně zpracované téma farmakoterapie včetně užitečných podrobností, na které jsem doposud nikde jinde nenatrefila, např. dávkování jednotlivých medikamentů. Tuto knížku spíše doporučuji psychologům a lékařům v praxi, ale i studentům těchto oborů, ačkoli alespoň magisterského stupně psychologie a vyšších ročníků medicíny, neboť pro její lepší uchopení se hodí, když student má již načteno z oblasti psychopatologie nějakou základní literaturu. Knížka sice vysvětluje všechno dost podrobně, nicméně její komplexnost a hloubka věnování se daným tématům by mohly být pro studenty nižších ročníků zbytečně zahlcující. Kromě toho je knížka psaná hodně odborným jazykem a rozhodně to není literatura k večernímu oddechovému čtení u krbu. Na závěr chci zmínit, že se může hodit zejména začínajícím psychologům působícím v ambulanci, neboť její praktický přesah jim může pomoct nabýt potřebné dovednosti a být jim oporou i ve chvílích, kdy u sebe zrovna nemají pracovníka, který by jim s pacienty pomáhal.

Zdroj: Dušek, K., & Večeřová-Procházková, A. (2015). Diagnostika a terapie duševních poruch. Grada.

„Protože projektivní testy jsou zaměřeny převážně na dynamické charakteristiky osobnosti (potřeby, zájmy, postoje, názory, konflikty, problémy, interpersonální vztahy aj), srovnávají se výsledky v testech často s životní historií.“ (Svoboda, Humpolíček, & Šnorek, 2013, 217).

Autoři v knize představují široké spektrum psychodiagnostických testů zaměřených na dospělé jedince. Jednotlivé kapitoly jsou doprovázené i potřebnými teoretickými základy, které mohou využít studenti psychologie při učení na zkoušky nebo dokonce státnice. Poznatky z knihy mohou pomoci také při rozhodování se ohledně volby metody k psychologickému výzkumu, neboť jsou zde zmíněny také základní psychometrické ukazatele jednotlivých testů. Kromě statistických ukazatelů zde nalezneme i početné ilustrace, které nám testy přibližují a autoři nezapomněli ani důležitost komplexního přístupu v diagnostice, a tak kromě testových metod podrobně popisují i metody klinické či psychologický nález. Knížka je čtivá, velmi přehledně strukturovaná a logicky organizovaná.

Zdroj: Svoboda, M., Humpolíček, P., & Šnorek, V. (2013). Psychodiagnostika dospělých. Portál.