Archivy: Literární revue

„Sebepřijetí je protijedem proti PSD, protože díky němu se naučíte soucitně a s pochopením přijímat různé aspekty toho, kým jste” (Rutherford, 2022, str 64).

Koncept perfektně skryté deprese (PSD), tak jak ho definuje M. R. Rutherfordová, se od té klasické liší. Málokdo si pod diagnózou deprese představí spokojeného veselého člověka působícího po všech stránkách perfektním dojmem. Ale právě perfekcionismus může být tím, co depresi pečlivě skryje před zraky ostatních. Napadá vás otázka, proč by to někdo dělal? Příčiny mohou být různé a pramenit už z dětství. Nicméně v dospělosti se projevují jako touha být dokonalý, potřeba přesvědčit ostatní, že nechybujete a neprojevujete slabost, zranitelnost nebo strach.
V knize se seznámíte s konceptem PSD jako takovým. Máte možnost zjistit, jestli se vás daný problém také týká a pochopit ho. Nejlépe se věci chápou v kontextu vlastní zkušenosti a přesně to vám umožní průběžná zamyšlení ve formě drobných úkolů jako např. uvědomit si, které emoce je pro nás nejtěžší prožívat, nebo se rozvzpomenout na to, jaké naše chování v dětství rodiče odsuzovali. Druhá část knihy se zaměřuje na „uzdravení“ – uzdravení ze snahy vypadat a jednat perfektně a najdete zde techniky, které se dají využít i v případě, že se s PSD nepotýkáte.
Já se ke knize uchylovala nejčastěji v situacích, kdy mi nebylo nejlíp. Asi by se dalo říct, že jsem v těch stránkách hledala úlevu. A mile mě překvapovalo, když opravdu přicházela. Největší zásluhu na tom má autorčin způsob pohledu na věc. Právě změna pohledu mi pomáhá pochopit některé zásadní věci a věřím, že stejně tak dobře může posloužit i vám. Pokud ale nemáte v úmyslu pustit se během čtení do plnění úkolů, kniha vám určitě nedá ani z poloviny tolik kolik by mohla. Takže pokud potřebujete teoretické znalosti o PSD, volila bych jiný zdroj informací. Pro tuto knihu je totiž cílem seberozvoj.

Zdroj: Rutherford, M. R. (2022). Perfektně skrytá deprese: smutek maskovaný perfekcionismem. Portál.

„Některé situace nutí lidi zkoušet nové věci. Prostě jít do toho. Ne perfektně, ne stokrát vyzkoušeně. Začít. Učit se. Vylepšovat. A znovu.“ (Förster, & Kreuz, 2021, 154).

V úvodu musím říct, že jsem od knihy čekala úplně něco jiného, takže mě poměrně překvapila. Sami autoři v úvodu zmiňují, že se nejedná o žádného rádce ani psychologickou podporu, spíše tak o pohled ekonomů a podnikatelů vybízejících nás k odvaze a změně. Povahou by se tedy kniha hodila spíše pro někoho, kdo se zajímá o psychologii práce, popřípadě osobní rozvoj, což není úplně můj šálek kávy, a proto jsem knížku vzala jako výzvu. Musím ale říci, že mě mile překvapila. Oceňuji zejména grafické zpracování, které je velmi veselé a knize přidává na čtivosti. Stejně tak jsou kapitoly, které jsou koncipovány jako strategie, které mohou posloužit k zisku z krize, vždy doplněny nějakým citátem. Jednotlivé části jsou rovněž poměrně krátké a srozumitelně napsané. Autoři se zmiňují například o odvaze experimentovat, vyjet ze zajetých kolejí, orientovat se na budoucnost, ale také o tom, jak vést tým k co nejlepšímu výkonu. S postupem času jsem občas měla pocit, že se témata poměrně opakují a autoři se občas vrací stále k tomu stejnému. Nicméně i díky krátkým kapitolám a kreativnímu zpracování jsem se u čtení nenudila. Knížku považuji za příjemnou oddechovku pro někoho, kdo se zajímá o vedení týmu nebo svůj vlastní osobní rozvoj, pokud ale hledáte něco vyloženě s psychologickou tématikou, doporučila bych asi spíše něco jiného. 

Zdroj: Förster, A., & Kreuz, P. (2021). Krize jako příležitost:28 strategií pro využití každé krize. Grada.

„Základním prvkem krizové intervence je rychlé navázání kontaktu krizového interventa s klientem a vytvoření dobrého vztahu. Tento požadavek je při poskytování krizové intervence podstatný. Klient v krizi často prožívá strach, úzkost, bezradnost, beznaděj, může se chovat neadekvátně, bez rozmyslu, popuzeně, ale i agresivně “  (Špatenková, 2017, str. 47).

Knihu považuji za takovou pěknou učebnici, kterou využijí všichni, kdo by se chtěli seznámit se základy krizové intervence. Najdete v ní informace o tom, co je krize a krizová intervence, jaké jsou její fáze a formy. Mě osobně nejvíce zaujala tabulka s mýty o telefonické krizové intervenci. Mýtem je třeba to, že rozhovory na lince důvěry se nahrávají, nebo to, že linky důvěry pracují vždy nepřetržitě. Zajímavou kapitolou byli také nároční klienti, kteří se v krizové intervenci objevují. Víte, co jsou “kartotékoví” klienti? Pokud ne, autorka vám tento pojem objasní. Knihu bych doporučila všem studentům psychologie, účastníkům krizové intervence a v podstatě komukoliv, kdo se chce o tomto tématu vzdělat. Nikdy nevíte, kdy se vám tyto znalosti můžou v běžném každodenním životě hodit.

Zdroj: Špatenková, N. a kol. (2017). Krize a krizová intervence. Grada.