Psychologické typy

„Co mě teď zaráželo, byl nepopiratelný fakt vysloveně obrovských rozdílů mezi introverty navzájem a extraverty navzájem. Byly to rozdíly tak velké, že jsem začal pochybovat, jestli jsem to vůbec viděl správně. Odstranit tuto pochybnost si vyžádalo skoro desetiletou práci pozorování a porovnávání" (Jung, 2020, 510).

Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o psychologii, jistě někdy slyšel o Carlu Gustavu Jungovi a jeho teorii introvertního a extravertního zaměření. V knize Psychologické typy, která poprvé vyšla už v roce 1921, a která je často označována za Jungovo nejvýznamnější dílo vůbec, však naleznete mnohem více než pouhý popis introvertně a extravertně zaměřených lidí. Jedná se o velmi obsáhlou publikaci, ve které Jung mimo jiné popisuje, jak se tyto psychologické typy projevovaly v antických a středověkých duchovních dějinách, v básnictví, estetice, nebo moderní filozofii. Čtenář se zde dozví, jak například souvisí středověký realismus a introverze, proč byl antický teolog Órigenés typickým představitelem extravertního typu, nebo jak s těmito typy souvisí Nietzscheho pojetí apollónství a dionýství. Těmto pohledům do historie Jung věnuje větší polovinu knihy. V druhé části pak již předkládá vlastní teorii typů – kromě extraverze a introverze definuje čtyři možné funkce vědomí, jejímiž kombinacemi s introverzí a extraverzí vzniká osm základních psychologických typů. V závěru této části předkládá také užitečný a obsáhlý slovník pojmů a jejich definic, které mohou pomoci s orientací a lepším pochopením Jungových teorií.
Přiznám se, že osobně jsem měl z knihy rozporuplné pocity. Jedná se o pozoruhodně obsáhlé dílo, kterým se Jung bezesporu zapsal do dějin psychologie. Kniha je nabitá obrovským množstvím informací, zajímavých zamyšlení a pohledů do historie, nejedná se však o jednoduché čtení. Občas jsem se v Jungových myšlenkách ztrácel a často jsem musel celé pasáže číst několikrát, abych pochopil jejich význam. Některé odkazy a reference je bez předchozí znalosti daných historických osobností a událostí obtížné pochopit. Druhá část knihy, kde se Jung věnuje vlastní teorii psychologických typů, je již „stravitelnější“ a může dobře posloužit např. ke studijním účelům a k bližšímu pochopení Jungovy typologie.
Knihu jako celek doporučuji spíše pokročilým čtenářům, kteří se o Jungovo dílo více zajímají a chtějí proniknout opravdu do hloubky. Z důvodu vysoké náročnosti a místy nepřehlednosti knihu hodnotím třemi hvězdičkami.

Zdroj: Jung, C. G. (2020). Psychologické typy. Portál.