Poruchy osobnosti v 21. století

“Osobnost každého z nás je částečně podmíněna dědičností a částečně výchovou. Nikdo dosud přesně neví, v jakém poměru jsou oba vlivy zastoupeny, přesto ale víme, že prolínají do všech pěti složek naší osobnosti. (Riegel in Riegel, Kalina & Pěč, 2020, 194).”

Kniha je rozdělena do tří oddílů a postupně se věnuje teorii, diferenciální diagnostice (poruchy osobnosti – závislostní poruchy – poruchy příjmu potravy) a diagnostice v praxi. První oddíl mě poměrně zklamal, a to především tím, že jako teoretický základ je použito východisko z psychoanalýzy (kterou jako směr moc nemusím). Především mě mrzí, že zde autoři nezařadili pro srovnání jiný psychologický směr. Dále jsem rozpačitá v tom, že autoři vychází ze dvou diagnostických klasifikací: DSM-5 a MKN-11 (přičemž, alespoň co vím, se stále v praxi přiklání k MKN-10). Ve druhém oddílu se autoři věnují poruchám osobnosti, jejich vývoji a konkrétně pak závislostem a poruchám příjmu potravy a opět psychoanalytickému pohledu. Třetí oddíl se věnuje diagnostice v praxi, sdělování diagnózy a plánování terapie a léčby. Celkově se dá říct, že kniha není špatná, ale místy na mě byla celkem složitá. Pokud však chcete zavítat do klinické psychologie nebo diagnostiky, určitě zde najdete cenné informace a náhled do MKN-11, ke které v budoucnu Česká republika přejde.

Zdroj: Riegel, K. D., Kalina, K., & Pěč, O. (2020). Poruchy osobnosti v 21. století. Portál.