Archivy: Literární revue

,,Lidé se na vás obyčejně dívají, když s vámi mluví. Vím, že se snaží přijít na to, co si myslím, ale já nedokážu říct, co si myslí oni. Je to jako být v místnosti s polopropustným zrcadlem ze špionážního filmu. Ale to, jak ke mně táta mluvil a nedíval se na mě, bylo hezké.“ (Haddon, 2014, str. 131)

Při čtení této knihy by vás ani nenapadlo, že se učíte. Celý příběh je podaný jako vyprávění patnáctiletého autistického Christophera, který vyšetřuje podivnou záhadu. Společně s hlavním hrdinou pronikáte hlouběji do tajů jeho jedinečného světa a zjišťujete, v čem je jeho
svět odlišný, jak jej vnímá a jak si jej vykládá. Zjistíte však, že jeho svět se v mnoha věcech podobá tomu našemu a spatříte v něm obyčejného chlapce, který stejně jako my prochází životem. Díky detailním popisům jeho uvažování, pocitů a názorů se můžete dozvědět zábavnou a zajímavou formou, jak mysl autistického chlapce funguje. Kniha je pro svou formu zábavná a čtení vám jde samo. Po přečtení tohoto jedinečného příběhu se budete umět vcítit do problematiky autismu mnohem lépe. Není to sice klasická odborná publikace, ale bohatostí svých informací o autismu by se leckteré mohla rovnat.

Zdroj: Haddon, M. (2014). Podivný případ se psem. Argo.

,,Jestliže vám řeknou, že vyučování končí v deset hodin, a učitel v 10.02 stále ještě mluví, vyvolá to u vás nezměrnou úzkost. Jak máte reagovat? Navíc se objevíte ve střetu dvou pravidel: řekli vám, že v deset hodin je třeba opustit místnost, a na druhou stranu máte, co dělat s autoritou učitele, …“ (Schovanec, 2014, str. 31).

Josef Schovanec ve své knize nejen popisuje svůj život s autismem, ale také své zkušenosti s „odborníky“ na autismus i s reakcemi běžných lidí na jeho vystupování. Zaobírá se pravidly, která jsou ve společnosti bez přemýšlení přijímána. A v neposlední řadě prezentuje i své názory na nešvary společnosti i na situace, která panuje ohledně autismu ve Francii. Při čtení této knihy ale určitě nečekejte příručkový seznam příznaků autismu, jde spíše o autorovi názory a zkušenosti. Za sebe musím říct, že jsem první polovinu knihy naprosto hltala a ukázala mi svět autismu lépe než všechny přednášky ve škole, druhá polovina už pro mě byla méně zajímavá, protože autor se více zaměřuje právě na společnost ať už „normálních“ lidí nebo lidí s autismem. Josef Schovanec se sice při psaní nevyhýbá cizím termínům, ale často jsou vysvětleny poznámkami pod čarou, což může ulehčit čtení. Za sebe bych tuto knihu určitě doporučila, i když některé její aspekty, bych jistě více docenila, kdybych pocházela z Francie jako její autor.

Zdroj: Schovanec, J. (2014). O kolečko míň: Můj život s autismem. Paseka – Pasparta.