Archivy: Literární revue

„Většinou se to stává ještě před tím, než o tom stihneme začít přemýšlet: třeba bezděčně opětujeme milý úsměv. Jsou věci, která dokážou člověka odzbrojit rychleji než jakékoliv brutální násilí. Běžný život je plný spontánních projevů emocionální rezonance (tedy odezvy na stavy a myšlenky jiných osob).“ 

Zřejmě vás už někdy napadlo, proč bezděčně vracíte úsměv nebo zíváte, když zívá někdo jiný. Na tyto otázky a spoustu dalších se snaží odpovědět autor knihy, psychiatr a psychoterapeut Joachim Bauer. Kniha se věnuje tématu zrcadlových neuronů, které jsou základem emoční inteligence. Tyto specifické neurony jsou stimulátory motorických neuronů, umožňující pohyb jedince. Co je na nich tak výjimečné je to, že se v mozku aktivují i v momentě, kdy člověk pouze pozoruje pohyb někoho jiného. Daný pohyb je tak schopen „zrcadlit“, tedy napodobit. Autor v knize popisuje, jak je člověk díky těmto zrcadlovým neuronům schopen intuitivně chápat emoce druhých lidí a emocionálně s nimi rezonovat neboli prožívat s nimi jejich pocity. Vysvětluje to na termínu emocionální nákazy – lidé se emocionálně vžívají do nálady a situace, ve které se nacházejí ostatní a toto vžití nevědomě napodobují chováním nebo reakcí, která k danému pocitu patří (např. u vyprávění bolesti z trhání zubu zkřiví obličej). Kniha je velmi zajímavá, zrcadlové neurony jsou fascinujícím objevem italského vědce Rizzolattiho, který se jejich charakteristikou zabýval podrobněji a více odborně. Autor v knize popisuje spoustu příkladů ze života, při kterých jsou zrcadlové neurony aktivní. Klade také spoustu otázek, na které poměrně jednoduše odpovídá, alespoň však na neurobiologickém základu. Přesto jsem měla pocit, že ve mně vzbuzuje spoustu dalších otázek, po kterých budu muset pátrat ještě jinde. V jednotlivých kapitolách se věnuje tématům, jak ovlivňují zrcadlové neurony řeč, identitu, lásku, svobodnou vůli nebo také problému zrcadlení u dětí s autismem. Knihu doporučuji všem, kteří by se rádi s tématem zrcadlových neuronů chtěli seznámit.

Zdroj: Bauer, J. (2015). Proč cítím to, co ty. Grada.

„Začnu výkladem tří principů, jež podle mého zdání vysvětlují většinu výrazů a posuňků, jichž člověk a nižší živočichové bezpečně užívají pod vlivem různých emocí a pocitů.” (Darwin, 2020, str. 31)

Výraz emocí je odbornou knihou, která do nejmenších detailů (př. jaké svaly se zapojují) popisuje projevy jednotlivých emocí a lidského chování, řeči těla. V rámci knihy jsou představeny i detailní popisy chování a emocí u zvířat, čtenář tak sám může pozorovat možný evoluční vývoj. Kniha ovšem nedisponuje pouze vyčerpávající teorií. Autor mezi řádky vkládá i veselé historky, jelikož nejrůznější hypotézy často testoval na vlastní rodině (hlavně na dětech) nebo využíval přátele nebo sledoval náhodné kolemjdoucí. Také musím ocenit obrázky a četné ilustrace.

Přiznávám, že někdy se kniha četla svižně, jindy nám to spolu drhlo. Každopádně se jedná o dílo významného autora, které se opravdu dá dočíst J a to vřele každému doporučuji!

Zdroj: Darwin, Ch. (2020). Výraz emocí u člověka a u zvířat. Portál.

„Terapeut udržuje zvídavé soustředění na to, co je nejvíce zraňujícím aspektem klientova sebezkoumání. Terapeut může prostě klást otázky jako: „Co je to nejtěžší? Co je nejbolestnější?“ Nebo by se mohl zeptat podrobněji: „Pokud byste setrval/a u toho pláče a nechal/a ho promluvit, co by řekl?“

Zdroj: Timuľák, L. (2020). Transformace emoční bolestí v psychoterapii. Portál.

Anotace knížky nám sděluje, že je vhodná pro účastníky profesních výcviků, profesionálům
v navazujícím výcviku a lidem se zájmem o terapii zaměřenou na emoce. Já osobně patřím do třetí skupiny a jako studentka psychologie, kterou zajímá téma emocí a jeho význam v terapeutickém procese, musím říct, že čím víc jsem byla v této oblasti neznalá, tím víc pro mě byla tato publikace přínosná. Mám však za to, že je velmi vhodné mít už jisté základy v oblasti přístupu zaměřeného na emoce. Autor se sice snaží mnohá témata představovat i v základech, nicméně v mnoha myšlenkách spíše odkazuje na početné sekundární zdroje. Oceňuji autorův přehled v početných zahraničních studiích, ovšem často v textu nalezneme neobvykle dlouhé odkazy na jiné zdroje, někdy i na tři řádky, které jistým způsobem narušují čtenářský zážitek. Musím zmínit, že kniha má dle mého potenciál na doplnění, protože v mnoha jejích částech jsem pociťovala potřebu dozvědět se o detailech nebo praktickém příkladu dané teorie. Timuľák ovšem v publikaci uvádí početné kazuistiky ve formě zápisů z rozhovorů, kterými čtenáře provází a ukazuje konkrétní techniky EFT (emotional focused therapy). Práci s emocemi vysvětluje od základů a v početných rovinách. Hodně zajímavé jsou podkapitoly, kde zmiňuje ochraňující hněv. Trochu mně mrzí, že měl autor potřebu mnohé věty opakovat. Kupříkladu větu, že za pociťovanými bolestnými skutečnostmi ze života klienta se skrývají nenaplněné potřeby, ke kterým je nutné v terapii směřovat, jsem četla příliš mnohokrát i když si dokážu uvědomit, že je to nesmírně důležitá informace pro práci s klienty. Mám za to, že čtenáři bude kniha nejužitečnější, pokud již nějakým způsobem pracuje s lidmi. Pro mě byla hezkým doplňkem k vzdělávacím kurzům do krizové intervence a online poradenství, kde zároveň absolvuji praxe, a proto jsem zmíněné teorie mohla aplikovat do práce s klienty.
Mohlo by být náročné si všechny zmíněné teorie jenom uchovávat v mysli pro použití
v budoucnu. Pro pochopení významu EFT Timuľák nabízí hezké vysvětlení, že tento přístup nepředpokládá, že lidé mají iracionální myšlenky, jak naznačují některé přístupy, ani se nezaměřuje na výklad toho, jak se nevyřešené konflikty projektují v každodenním fungování. Tento přístup souhlasí s tím, že lidé někdy nerozumí svým vlastním prožitkům a výsledným tendencím konat. EFT je hodně zajímavá a mám dojem, že mi chybělo, na jaký typ klientů je tato terapie vhodná. Nedokážu si například představit účinnost této terapie na klienty s poruchami příjmu potravy nebo mě hodně zajímá, jaké výsledky má na alexithymní klienty. Rozumím, že to není standard u odborných knih, ale myslím, že by to bylo hodně přínosné. Nicméně tuhle knížku rozhodně doporučuji všem již zmíněným v anotaci, protože je to obohacující a čtivá publikace.

„Počítejte tedy vždy, když jste s někým mluvili, s tím, že jste si nevyměnili pouze slova, ale také pocity, jež ve vás ten druhý vyvolává, především ve styku s lidmi, kteří jsou pro vás důležití.“  (Nennie, 2020, str. 172)

Knihu vnímám jakou velmi cennou v oblasti emocí a komunikace. Věnuje se jak pojmu přenos, tak protipřenos. Teorie je vysvětlována na praktických příkladech a konkrétních lidech, což pomáhá k lepší představivosti a realitě. Autorka téma přenášení pocitů a jeho uvědomování si rozpracovává čtivým způsobem a snaží se zacházet i do praktických témat jako syndrom vyhoření, zneužití moci či domácí násilí. Mně osobně nejvíce zaujala kapitola týkající se osobních vztahů - jak v nich funguje přenos a protipřenos. Zde byly na příkladech hezky ukázány myšlenkové pochody a reakce konkrétních lidí, se kterými se setkáváme v průběhu celé knihy. Tyto ukázky však považuji také za menší negativum, protože mi občas přišly zdlouhavé, trochu nudné a zbytečné. Ale možná je to i proto, že téma přenosu a emocí už mi není úplně cizí a orientuji se v něm lépe, než ti, kteří se s ním setkávají prvně. Proto bych knihu doporučila především těm, kteří nemají o tomto tématu tolik znalostí a chtějí získat komplexní pohled na věc. Myšlenka, která mi nejvíce utkvěla v hlavě, je, že máme být co nejvíce sami sebou, což nám pomůže se osvobodit od pocitů a emocí, které na nás naložili ostatní a které nás vzdalují od nás samých. Tím si můžeme lépe uvědomit přenos a protipřenos – tedy to, co ostatní dělají s námi a my s nimi. 

Zdroj: Nennie, A. (2020). Když ty, nejsi ty. Portál.