• Literární revue



    Literární revue je projekt , ve kterém studenti psychologie píšou recenze na přečtené knihy s psychologickou tématikou. Psychologických knížek je mnoho a v dnešní uspěchané době času málo. Proto pro vás připravujeme každý měsíc recenze na různě laděná témata, jak na odborné, tak i populárně naučné knihy. Například v měsíci květnu jsme pro vás měli připravené téma lásky, v září jsme se věnovali tématu osobního rozvoje. Pokud budete sledovat naše sociální sítě, možná budete moct o některém dalším tématu rozhodnout i vy! V recenzích se dočtete základní informace o knize, co od ní můžete očekávat, co se na knížce recenzentovi líbilo i nelíbilo, případně vám prozradí zajímavou myšlenku, o které se dočetl. Každý čtenář si pak určitě vybere tu pravou knihu pro něj, ať už je to student, odborník či zájemce o psychologii!

  • Spolupracujeme s nakladatelstvími:

  • Procházet knížky

Omluvy, které zařveš, se nepočítají

Omluvy, které zařveš, se napočítají Obálka knihy Omluvy, které zařveš, se napočítají
David Finch
Populárně-naučná literatura
Portál
2021
264
Barča

„Dozvěděl jsem se to den předtím, než se narodila moje neteř. Což si pamatuji nikoli proto, že bych byl tak báječný strýček, ale protože se narodila 14. března 2008, což je datum mezi námi blázny posedlými matematikou a přírodními vědami známé jako Den pí, neboť číslo pí, vyjadřující poměr obvodu kruhu k jeho průměru, se rovná 3.14. A 3 + 14 + 2 + 0 + 8 se rovná 27, což je číslo dělitelné třemi a já miluju čísla dělitelná třemi a taky čísla jejichž součet je 27, což je tři na třetí. (Už začínáte chápat proč měla Kristen podezření?)“ (Finch, 2021, str. 7). 

 

Kniha pojednává velmi zábavnou a čtivou formou o mladém muži, kterému byl v dospělosti, díky zájmu jeho manželky, diagnostikován Aspergerův syndrom. Tímto mužem je sám autor, David Finch, který v knize popisuje, jaký byl jeho život v mnoha směrech komplikovaný a jak se po zjištění diagnózy učí být perfektním manželem a otcem, jakým si vždy přál být. Učí se tomu pomocí různých poznámek, které si zaznamenává do „Deníku nejlepších postupů“. Mnohé vyznívají až komicky, jako například: „Nech ji, ať se sama rozhodne, kdy se bude sprchovat“, „Nezabírej si pro sebe všechny čínské knedlíčky s krabí náplní“ nebo „Nepřelaďuj rádio, když si zpívá s ním“ i samotný název knihy je jedna z jeho poznámek, pro zlepšení vztahů. V knize se nedočteme žádná teoretická fakta o poruchách autistického spektra, ale naopak je plná praxe, v podobě životních zkušeností D. Finche. Kniha je psaná natolik čtivě, že ji člověk zvládne přečíst jedním dechem (ovšem s pauzami pro smích). Je přímo naplněna lidskostí, emocemi, autentičností a humorem. Slouží jako nahlédnutí do toho, toho, jak autistické rysy ovlivňují myšlení a chování, jaký vliv mají na mezilidské vztahy, na sebehodnocení, ale i na hodnocení, které přicházejí z okolí. Je kvalitní ukázkou života jednoho muže, který se rozhodl bojovat, nikoli proti své nemoci, ale spolu s ní. Rozhodně ji doporučuji jako zábavnou odpočinkovou knihu pro všechny, ať už pro ty, co mají s PAS zkušenosti či nikoli.

Zdroj: Finch, D. (2021). Omluvy, které zařveš se nepočítají. Portál.

Život v papiňáku

Život v papiňáku Obálka knihy Život v papiňáku
Paul Mason, Randi Kreger
Populárně-naučná literatura
Portál
2021
296
Baja

„Mezi tím, že milujete, podporujete a přijímáte nějakého člověka a tím, že milujete, podporujete a přijímáte jeho chování, je velký rozdíl. Když podporujete a přijmete nezdravé chování, můžete tím ve skutečnosti tohoto člověka podněcovat k tomu, aby v něm pokračoval a přispíváte k pokračování svého vlastního trápení“ (Mason, & Kreger, 2021, 83).

 

Knížka uceleně představuje hraniční poruchu osobnosti od jejích projevů až po možnosti pomoci. Na začátku má čtenář možnost dle popisu hraničního chování zjistit, zda jeho blízký (nebo dokonce on sám) trpí HPO či nikoli. Líbí se mi, že od začátku autoři informují, že základem je pochopit, co člověk s HPO sám v sobě prožívá, což může být skvělým prvním krokem ke zlepšení vztahu s daným člověkem. Já osobně mám blízkou osobu trpící HPO a již jsem četla několik knížek zabývající se touto tematikou, ovšem žádná nebyla takhle praktická a interaktivní. Dovoluji si tvrdit, že čtenář nemá prostor se u knihy nudit, neboť je psaná zajímavě, strukturovaně, často jako kdyby formou rozhovoru a jeho pozornost také udržují četné „bubliny“ s důležitými myšlenkami. I když je knížka vhodná i pro ty, kteří HPO trpí, musím zdůraznit, že její větší část přinese užitek spíše jejich blízkým osobám, kteří jim chtějí pomoci. Není se čemu divit, když, jak je známo, si lidi trpící HPO tuto poruchu umí jen těžce připustit, nemluvě o vyhledání pomoci za účelem změny. Kniha je bohatá na kazuistiky a musím uznat, že jsem se v průběhu jejího čtení cítila, jako bych byla součástí komunity blízkých lidí „hraničářům“, kteří se s nimi snaží co nejlépe žít. Čtenář má díky knize možnost naučit se  chovat vůči svému blízkému s HPO, ale i vůči sobě samému, zdravě, například prostřednictvím nácviku vhodných odpovědí na typické manipulativní techniky lidí s HPO, či stanovení si emočních hranic. Myslím, že může být vhodná i pro laickou veřejnost, pro studenty psychologie a příbuzných oborů, ale také věřím, že by byla obohacující pro terapeuty, neboť ti se také potkávají s klienty, kteří se snaží co nejlépe žít s lidmi trpícími HPO.

Zdroj: Mason, P., & Kreger, R. (2021). Život v papiňáku: hraniční porucha osobnosti ve vztazích. Portál.

Panická porucha

Panická porucha Obálka knihy Panická porucha
Dana Kamarádová, Klára Látalová, Ján Praško
Odborná
Grada
2016
318
Ewa

„Ne každého pacienta se vždy podaří přesvědčit o účinnosti terapie postavené na prožívaní a uvědomování, ale tento způsob může být pro mnohé pacienty osvobozující“ (Kamarádová et al, 2016, s. 307 ). 

 

Panická porucha je jednou z najrozšírenejších patológií. Je typická panickými atakami, ktoré možno poznáte aj vy- búšenie srdca, potenie, strach, napätie, sucho v ústach atď. To znamená, že je veľká pravdepodobnosť, že sa raz priamo stretnete s podobným pacientom. Preto mi príde veľmi príhodné, prečítať si práve o tejto poruche viac. Kniha vás systematicky prevedie od histórie cez diagnostiku a liečbu, až k farmakoterapii, kognitívne behaviorálnej terapii, či iným prístupom liečby. Aj napriek odbornosti tejto knihy, je napísaná logicky a veľmi pochopiteľne. Pravdepodobne to nie je kniha na jedno zhltnutie alebo čítanie pred spaním. Každopádne, myslím si, že sa nestratí ani v jednej knižnici- či už sa budete profilovať na kliniku, pedagogickú psychológiu alebo kamkoľvek inam. Veľmi ma na nej baví, že neposkytuje jediný striktný pohľad a nie je len „zoznamom symptómov“. Pomáha vám pochopiť ľudí s panickou poruchou a poskytuje množstvo smerov, ktorými sa môžete vybrať pri liečbe. Samozrejme, nesmiem zabudnúť aj na občasné kazusitiky. Tie mi prídu v takýchto knihách veľmi nápomocné a dodávajú niekedy veľmi chýbajúcu ľudskosť.

Zdroj: Kamarádová, D., Látalová, K., Praško, J. (2016). Panická porucha. Grada.

Hraniční porucha osobnosti a její léčba

Hraniční porucha osobnosti a její léčba Obálka knihy Hraniční porucha osobnosti a její léčba
Aleš Grambal, Ján Praško, Petra Kasalová
Odborná
Grada
2017
288
Baja

Vedení pacienta s hraniční poruchou předpokládá porozumění jeho strachům z opuštěnosti na jedné straně, na druhé straně z pohlcující blízkosti“ (Grambal, Kasalová, & Praško, 2017, 126).

 

O hraniční poruše osobnosti jsme toho téměř všichni slyšeli a četli již mnoho. Tuto nechvalně známou poruchu se snaží trojice autorů popsat od její základních charakteristik přes diagnostiku či farmakoterapii až po možnosti jejího léčení prostřednictvím psychoterapie. Knížka je v mnoha ohledech originální, což možno pocítit hned v první kapitole, jelikož zde autoři poutavě popisují stigmatizaci pacientů s HPO či možné reakce zdravotnického personálu na tyto pacienty. Oceňuji, že se autoři vyjádřili i ke diferenciální diagnostice či popsali projevy HPO v projektivních metodách (TAT, ROR, Hand testu), čímž také přispěli k originalitě publikace. Nejvíce mě v knize oslovilo porovnání efektivity a přínosů různých psychoterapeutických směrů na léčbu pacientů HPO a i když v knize nejsou zdaleka popsány všechny hlavní směry, najdeme zde možnosti vlivu podpůrné psychoterapie, egopsychologie, mentalizační terapie, gestalt, KBT, DBT či terapie zaměřené na schémata. Sice, jak jsem již zmínila, kniha popisuje HPO od jejich charakteristik, ji spíše doporučuji pro studenty vyšších ročníků psychologie, medicíny, sociální práce či praktikujícím psychologům, sociálním pracovníkům či psychiatrům. Obsahuje totiž mnoho odborného žargonu a dovoluji si tvrdit, že pro její plné pochopení je potřeba již mít osvojené základní vědomosti z oblasti psychopatologie, psychologie osobnosti i psychodiagnostiky. Na závěr chci zmínit, že i když jsem na téma HPO četla již několik knížek, takhle je v mé knihovně z nich nejkvalitnější a věřím, že po ní šáhnu i o několik let v průběhu pracovního života.

Zdroj: Grambal, A., Kasalová, P. & Praško, Ján. (2017). Hraniční porucha osobnosti a její léčba. Grada.

Emoční poruchy v dětství a dospívání

Emoční poruchy v dětství a dospívání Obálka knihy Emoční poruchy v dětství a dospívání
Peter Pöthe
Odborná
Grada
2020
264
Luci

“Ať už moji fiktivní pacienti zažívali ztrátu vztahově významné osoby v důsledku opuštění (Nikolka), odmítání (Klárka) nebo smrti (Matěj), ve všech případech prožívali sami sebe jako poškozené a znehodnocené. Cílem mé intervence proto nebylo pouze odhalovat jejich skryté rány, ale vracet jim pocit vlastní hodnoty a smyslu tam, kde o něj přišli. Ve vztahu.“ (PÖTHE, P., 2020, str. 9).

 

Emoční poruchy v dětství a dospívání nám nabízí jedinečný náhled do světa soukromé terapie. Psychiatr a psychoterapeut Petr Pöthe popisuje na fiktivních dětských klientech příklady ze své praxe. Kapitoly se věnují různým klientům s různými psychickými obtížemi, terapie se zaměřuje zejména na děti a rodinný systém. Pöthe nejdříve popisuje první setkání s dětským klientem, symptomy a rozhovor s jeho rodiči. V publikaci vyhrazuje velký prostor anamnéze dítěte a rozboru struktury samotné rodiny. Poté situaci pečlivě analyzuje a na konkrétních případech jednání podkládá své závěry. Petr Pöthe je zaměřený na psychoanalýzu, pro nadšence do tohoto směru může být kniha velmi zajímavá. Sám autor vysvětluje psychoanalytické teorie a vztahuje je na jednotlivé případy ze své praxe. Autor se v kapitolách věnuje především diagnostice obtíží, méně u případů řeší samotnou terapii a případné výsledky terapie. Přestože se autor dobře orientuje v odborné terminologii, případy dokáže v knize vysvětlit laicky a srozumitelně je propojit s danou teorií. Čtenáře může potěšit pečlivost, s jakou autor rozebírá jednotlivé případy.  Určitě se kniha může zalíbit psychoanalyticky orientovaným jedincům. Z hlediska celistvosti procesu mi však v knize chybělo více zmínek o samotné terapii klientů.

Zdroj: Pöthe, P. (2020). Emoční poruchy v dětství a dospívání. Praha: Grada.

Generalizovaná úzkostná porucha v klinické praxi

Generalizovaná úzkostná porucha v klinické praxi Obálka knihy Generalizovaná úzkostná porucha v klinické praxi
Marie Ocisková, Ján Praško
Odborná
Grada
2017
264
Jirka

Rozšířeným mýtem je, že pacienti trpící generalizovanou úzkostnou poruchou jsou, na rozdíl od jiných psychických poruch, méně hendikepovaní ve svém životě. Výzkum však ukazuje opak.“ (Ocisková, M. & Práško, J., 2017, str.23).

 

Autoři se v knize věnují tématu generalizované úzkostné poruchy - jedná se o relativně častou poruchu, která výrazně narušuje jedincovu schopnost pracovat a sociálně fungovat – ve výše uvedeném úryvku z knihy je zmíněno že závažnost této poruchy bývá často podceňována … realitou je, že tato porucha narušuje život srovnatelně, někdy i více než depresivní porucha nebo závislost. Navíc, dle informací z knihy, zde velice často dochází k chybné diagnóze ze strany lékaře a ve výsledku je adekvátně léčena asi pouze třetina jedinců s touto poruchou.

Autoři zde uvádějí velké množství odborných informací o poruše, popisují čím se tato porucha odlišuje od panické poruchy, v čem přesně a jak moc ovlivňuje život jedinců kteří jí trpí. Postupně se věnují různým oblastem – od prevalence a etiopatogeneze, přes typický průběh, příznaky a komorbiditu, až po možnosti léčby pomocí farmak a psychoterapie, kde se postupně věnují nejúčinnějším směrům a popisují i některé z využívaných technik. Této léčebné části je věnována více než polovina knihy. Dozvíme se zde jaká psychofarmaka lze považovat za účinná a že nejlepší je, jako u většiny psychických poruch, jejich kombinace s psychoterapií.
Osobně se mi kniha líbila i dobře četla, stylem a strukturou mi vyhovovala. Jedná se o odbornou literaturu, takže jazyk kterým je psána tomu odpovídá, ale autoři ji vypracovali dosti srozumitelně a je obohacena množstvím kazuistik.

Zdroj: Ocisková, M. & Práško, J. (2017). Generalizovaná úzkostná porucha v klinické praxi. Grada Publishing.

Delikvence

Delikvence Obálka knihy Delikvence
Petr Blažek, Slavomil Fischer, Jiří Škoda
Odborná
Grada
2019
160
Dominik

„Výtvarné zpracování niterného tématu a následná verbální interpretace umožňují jedinci znovuprožití inkriminované situace, tentokrát v kontextu uvědomění si důsledků původního chování, přijetí viny a následné snahy o nápravu“ (Blažek, Fischer & Škoda, 2019, 150).

 

Tato útlá knížečka se věnuje velmi specifickému, ale přesto zajímavému tématu analýzy výtvarné činnosti delikventů ve věznicích a výchovných ústavech. První část publikace je zaměřena na vymezení teoretických pojmů a základní vhled do problematiky, autoři zde definují základní pojmy jako je delikvence a kriminalita, zabývají se příčinami vzniku a rozvoje poruch chování, a popisují i osobnostní charakteristiky delikventních jedinců. Praktická část knihy pak v úvodu rozpracovává další teoretická východiska týkající se nevědomých motivů a arteterapie. Hlavní část je pak věnována ukázkám konkrétních výtvarných činností v podmínkách vězeňství. Barevné ilustrace jsou doplňovány o příběhy a anamnézy autorů těchto obrázků a jejich autentické výpovědi. Autoři dále tyto ukázky doplňují o návody, jak je možné výtvarné produkty zkoumat, analyzovat a skryté významy interpretovat, což mi připadalo velmi zajímavé. Dozvídáme se tak, jak lze pomocí výtvarných činností delikventů sledovat jejich niterná témata, posuzovat osobnostní charakteristiky i jejich vývoj v průběhu jejich pobytu v nápravném zařízení. Trochu mi ale chybělo, že autoři končí tímto popisem a nejdou dál – ocenil bych například nějaké nápady a tipy, jak s danými klienty dále terapeuticky pracovat, na co se v práci s nimi zaměřovat apod. Knihu bych určitě doporučil těm, kteří uvažují např. o práci ve vězeňství nebo ve výchovných ústavech, případně všem, kteří se zajímají o oblast delikvence a kriminality. Pro ostatní čtenáře asi kniha díky svému zaměření na velmi specifické téma nebude tolik zajímavá, na běžné čtení bych si ji nejspíš nevybral.

Zdroj: Blažek, P., Fischer, S., & Škoda, J. (2019). Delikvence: analýza produktů činnosti delikventní subkultury jako diagnostický a resocializační nástroj. Grada.

Bezpečně na internetu

Bezpečně na internetu Obálka knihy Bezpečně na internetu
Martin Kožíšek, Václav Písecký
Odborná
Grada
2016
176
Baja

U mladých lidí také nemůžeme očekávat správný slovosled, doplňování čárek nebo spisovnou češtinu. Ve snaze co nejvíce se vžít do role dítěte mohou někteří útočníci užívat nadmíru chyb. V kombinaci s mluvou je pak útočník lehce rozpoznatelný“ (Kožíšek, & Písecký, 2016, 42).

 

Knížka cílí na obeznámení veřejnosti s úskalími pojícími se s užíváním internetu a to jak dětmi, adolescenty, tak i dospělými. Její značná část se věnuje problematice sexuálního zneužívání přes internet a od popisu strategií pachatelů až po možnosti, jak se bránit a na co si vůbec dát pozor. Je psaná velmi interaktivně a zajímavě. Jsou vyčleněny početné příběhy lidí, kteří se setkali s různými podvody přes internet, například finančními nebo s manipulací, vyhrožováním a sexuálními nabídkami přes sociální sítě. Knížka obsahuje vždy i doporučení, jak na nelibé kontakty reagovat a i naopak - co je nejlepší nedělat. Sice se problematika týče i používaní internetu dětmi, ale osobně si myslím, že je knížka vhodná pro jejich rodiče (obsahuje i rady na komunikaci s dětmi) a pro alespoň adolescenty. Kromě bublinek vysvětlujících zmíněnou problematiku skrze definice a „zajímavosti“, jsou do textu zařazeny i obrázky, které přibližují to, co je v textu líčeno. Postupně se autoři zaměřují na témata kybergroomingu, kyberšikany, seznamování se na internetu, phishingu, ale i stalkingu, či sociálnímu inženýrství.  Autoři cílí na konkrétní formy pomoci a kontakty, na které se oběť může obrátit. Nechybí ani obeznámení s legislativou, na kterou se můžeme odvolat při kontaktování policie, nicméně slouží hlavně k povědomí o vlastních právech, jejichž znalost pachatele vystraší a potenciální oběť tak ochrání. U legislativy je ovšem potřeba brát v úvahu, že kniha byla vydána v roce 2016. Knížce nemám co vyčíst, byla nejlepší publikací, kterou jsem doposud o chování v online světě četla.

Zdroj: Kožíšek, M, & Písecký, V. (2016). Bezpečně na internetu: průvodce chováním ve světě online. Grada.

Psychologie obětí trestných činů

Psychologie obětí trestných činů Obálka knihy Psychologie obětí trestných činů
Martina Velikovská
Odborná
Grada
2016
168
Jana

“Občané jsou výrazněji konfrontováni s kriminální realitou a vzděláváni v možnostech pomoci. Nezastupitelnou roli přitom sehrává postupné odtabuizování příběhů obětí a jejich traumat, na kterých se nepodílejí pouze neziskové organizace, ale také sdělovací prostředky" (Velikovská, 2016, 7).

 

Tato kniha mě příjemně překvapila svou srozumitelností a strukturovaností, které mi u některých podobných publikací chybí. Autorka se postupně věnuje několika tématům z oblasti forenzní psychologie, například viktimologii a práci policie (zde jsou zmíněné opravdu zajímavé výsledky výzkumů, například ohledně veřejné věrohodnosti policie), typologii obětí (kde autorka vyvrací několik mýtů týkajících se obětí) a procesu viktimizace a její prevence. I když bych snesla i delší a tím obsáhlejší publikaci, jistě jiní čtenáři ocení stručnost, kterou tato kniha přináší. 

Zdroj: Velikovská, M. (2016). Psychologie obětí trestných činů. Grada

Psychologie kriminálního chování

Psychologie kriminálního chování: vybrané otázky etiologie, andragogické intervence a resocializace Obálka knihy Psychologie kriminálního chování: vybrané otázky etiologie, andragogické intervence a resocializace
Jaroslav Veteška, Slavomil Fischer
Odborná
Grada
2021
208
Denča

"Uvěznění obvykle představuje velmi silnou stresovou situaci. V různých škálách, které zátěžové životní situace hodnotí a srovnávají, bývá vězení řazeno nejvýše, obvykle hned za takovou událost, jako je úmrtí člena rodiny" (Veteška, & Fischer, 2021, str 67).

 

Kniha se svým obsahem řadí do kategorie odborných psychologických publikací a čtenáře detailně provází psychologií kriminálního chování. Dozvídáme se zde o faktorech, které zvyšují pravděpodobnost vzniku kriminálního chování, o osobnostních charakteristikách delikventů, ale i o přístupech a metodách, jak s nimi pracovat a o možnostech jejich resocializace po odpykání trestu. Hodně prostoru je v publikaci věnováno práci s odsouzenými a aktivitám, které mohou v průběhu trestu vykonávat. Na začátku knihy se čtenář seznámí s prostředím a vytvoří si základní přehled o problematice kriminality obecně a následně se dozví více o psychosociálních aspektech a působení na jedince ve výkonu trestu.
Všechna fakta jsou podložena výzkumy, takže se čtenář může jednak spolehnout na pravdivost zmiňovaných informací a zároveň má možnost si dohledat detaily. Publikace je doplněná o ukázky písemných projevů a kreseb odsouzených, což hezky dotváří představu o konkrétních případech. Velmi zajímavé pro mě byly především kazuistiky trestaných lidí. Lze se zde dočíst podrobnou anamnézu včetně popisu kriminálního činu i jeho důsledků a také psychologický profil pachatele. Pro mě osobně jsou nejzajímavější právě znalecké posudky zaměřené na diagnostiku duševních nemocí, kterými by trestný čin mohl být ovlivněn a interpretace diagnostických metod vzhledem k individuálním vlastnostem a minulosti vězňů. Kniha se dobře čte i navzdory tomu, že jde o odbornou publikaci a přináší ucelený přehled vycházející z vlastních zkušeností autorů.

Zdroj: Veteška, J., & Fischer, S. (2021). Psychologie kriminálního chování: vybrané otázky etiologie, andragogické intervence a resocializace. Grada.