O smrti a umírání: co by se lidé měli naučit od umírajících

„Pro člověka, který za nemocným přichází, je společné setkání rovněž přínosem – zjistí totiž, že umírání vůbec není tak děsivé a hrozné, jak si myslí ti, kdo před ním chtějí utéci.“ (Kübler-Ross, 2015, str. 129)

Kübler-Rossová, známá především pro svůj pětistupňový model vyrovnávání se se smrtí, ve své knize představuje základní poznatky, zkušenosti a přepisy rozhovorů ze své psychologické studie a seminářů s terminálně nemocnými pacienty. Kniha je psána čtivě, srozumitelně a citlivě k povaze tématu. Důkladně je zde popsán již zmíněný model, který se v dnešní době používá při vyrovnávání se s jakoukoliv tragickou životní událostí, tedy nejen se smrtí. Přepisy rozhovorů jsou velmi autentickým zachycením prožívání pacientů, které může být velmi obohacující – akorát si dovolím poznámku, že většina pacientů byla silně věřící, a tudíž jsou některé rozhovory více věnovány víře v Boha. Myslím si, že tato kniha a všechny poznatky v ní shromážděny, by se měly dostat do rukou každému, kdo se s lidmi a jejich utrpením setkává (tedy zdravotním a sociálním pracovníkům, psychologům…) nebo se setkat může (tedy vlastně úplně každému). Jsem toho názoru, že i když je téma smrti náročné, stresující a možná i zraňující, tak protože bezesporu k životu patří, měli bychom alespoň trochu svého času věnovat tomu, abychom zkusili toto téma pochopit a naučit se ho přijmout. Autorčin záměr odtabuizovat téma smrti byl (z mého úhlu pohledu) naplněn, a to citlivě a důstojně (i vzhledem k výpovědím umírajících pacientů).

„Na konci naší cesty jsme si všichni rovni.“ (Kübler-Ross, 2015, str. 71)

Zdroj: Kübler-Ross, E. (2015). O smrti a umírání. Co by se lidé měli naučit od umírajících. Portál