Nenávidím tě, neopouštěj mě!

„Stejně jako darwinovská evoluce se změna jedince děje téměř nepostřehnutelně, na základě mnoha pokusů a omylů. Jedinec proměně instinktivně vzdoruje. Možná, že žije v jakési bažině, ale je to jeho bažina. Ví, kde tu jsou krokodýly a co všechno v tom močálu a mokřinách je. Opustit tuto bažinu znamená vydat se do neznáma a upadnout možná do bažiny ještě nebezpečnější.“ (Kreisman, Straus, 2020, str. 211)

Autoři v této originální publikaci vtahují čtenáře do pozoruhodného světa hraničních pacientů (“hraničářů”) a nabízejí jak odborná fakta o hraniční poruše osobnosti, tak i hodně kazuistik. Tuto pořád neprobádanou a místy i děsivou poruchu popisují od klinických definic až po možnosti léčby. Vysvětlují 9 diagnostických kritérií, které zároveň představují typické vlastnosti hraničáře. Hraničář však nemusí nutně splňovat všechny kritéria... Mnozí ocení, že zmiňují různé psychoterapeutické přístupy a jejich ověřenou účinnost při léčbě hraničních pacientů. Velmi se mi líbilo, že zmiňovali, v jaké konkrétní oblasti došlo vlivem dané psychoterapie ke zlepšení, například terapie zaměřená na přenos (TFP): „Terapie sestává ze dvou sezení za týden, přičemž se zkoumá vztah k terapeutovi. Tento zážitek přenosu umožňuje pacientovi zažít štěpení, které převažuje i v jeho životních zkušenostech. Terapeutova ordinace se stane jakousi laboratoří, kde pacient zkoumá své pocity v bezpečném, chráněném prostředí a pak své porozumění využívá i pro okolní svět.“ (Kreisman, Straus, 2020, 187). Jak můžeme vidět, pro lepší pochopení je výhodou znát jisté psychologické termíny. Tato publikace může být účinným průvodcem na cestě k většímu pochopení (a zvládání) hraničního člověka v našem okolí, i když nám odborné psychologické termíny nejsou známé. Autoři nám představují strategie, jak lépe zvládat nestabilní osobnost hraničářů a to zejména systémem „SET“ – support (podpora), empathy (empatie), truth (pravda) – který podrobněji vysvětlují. Publikace může být užitečná i pro začínající terapeuty, kteří se obávají pracovat s hraničními pacienty. Publikace popisuje početné kazuistiky, na kterých je zřetelné, co byste dalo od práce s hraničáři očekávat a čemu se rozhodně vyhnout. Pro mé byli rozhodně nejvíce obohacující kazuistiky, které dokonale zapadaly do teoretické části. Líbilo se mi, že kniha není rozdělena na část teoretickou a na „kazuistickou“, ale jsou mezi sebou promíchané dle toho, jak se vážou na dané téma. Je to lepší pro pochopení a také oživující. Text nepokládám za stereotypní, právě naopak. Kniha je doopravdy hezky čtivá a rozhodně obohacující.

Zdroj: Kreisman, J. & Straus, H. (2017). Nenávidím tě, neopouštěj mě! Portál.