Já už nemůžu, paní učitelko

“Škola je mnohdy jediným bezpečným místem, kde se žák dovolá pomoci

(Březinová, 2022, 26).”

Vzhledem k tomu, že působím jako psycholog v resortu školství, ve mně obsah knihy velmi rezonoval – a to v té nejvíc pozitivní míře. Dostal se mi totiž do ruky srozumitelný, stručný, ale vše podstatné obsahující mustr pro práci s dětmi na půdě školy.

Útlá knížečka rozvíjí několik témat (krize, rozpad rodiny, sebevražda, poruchy chování a jiné) a nahlíží přitom do teorie, kterou následně doplňuje praktickými návody, doporučením nebo modelovými příklady. Jednotlivá témata sice knížka nezvládá popsat zcela do hloubky a komplexně, k tomu ale jistě poslouží jiné publikace. Největší plus této knížečky je její velikost (malá, lehká a skladná), navzdory cennému obsahu (postupy krok za krokem v situacích, které mohou člověka zaskočit). Nejvíce jsem si zamilovala závěrečná shrnutí s názvem „Doporučení a vodítka pro praxi“, která jsem si snad zvládla vrýt do paměti, abych je v případě potřeby mohla aplikovat.

Knihu bych velmi vřele doporučila všem pracovníkům s dětmi, tedy učitelům, asistentům, vychovatelům, ale i psychologům nebo zvědavým rodičům. I když si nikdo nepřejeme podobné situace zažít, přijde vhod mít u sebe stručný návod a krátký popis toho proč, co a jak. A přesně tímhle tato knížečka je (KPZ = knížkou první záchrany)!

Zdroj: Březinová, J. (2022). Já už nemůžu, paní učitelko. Pasparta.