Hraniční porucha osobnosti a její léčba

„Vedení pacienta s hraniční poruchou předpokládá porozumění jeho strachům z opuštěnosti na jedné straně, na druhé straně z pohlcující blízkosti“ (Grambal, Kasalová, & Praško, 2017, 126).

O hraniční poruše osobnosti jsme toho téměř všichni slyšeli a četli již mnoho. Tuto nechvalně známou poruchu se snaží trojice autorů popsat od její základních charakteristik přes diagnostiku či farmakoterapii až po možnosti jejího léčení prostřednictvím psychoterapie. Knížka je v mnoha ohledech originální, což možno pocítit hned v první kapitole, jelikož zde autoři poutavě popisují stigmatizaci pacientů s HPO či možné reakce zdravotnického personálu na tyto pacienty. Oceňuji, že se autoři vyjádřili i ke diferenciální diagnostice či popsali projevy HPO v projektivních metodách (TAT, ROR, Hand testu), čímž také přispěli k originalitě publikace. Nejvíce mě v knize oslovilo porovnání efektivity a přínosů různých psychoterapeutických směrů na léčbu pacientů HPO a i když v knize nejsou zdaleka popsány všechny hlavní směry, najdeme zde možnosti vlivu podpůrné psychoterapie, egopsychologie, mentalizační terapie, gestalt, KBT, DBT či terapie zaměřené na schémata. Sice, jak jsem již zmínila, kniha popisuje HPO od jejich charakteristik, ji spíše doporučuji pro studenty vyšších ročníků psychologie, medicíny, sociální práce či praktikujícím psychologům, sociálním pracovníkům či psychiatrům. Obsahuje totiž mnoho odborného žargonu a dovoluji si tvrdit, že pro její plné pochopení je potřeba již mít osvojené základní vědomosti z oblasti psychopatologie, psychologie osobnosti i psychodiagnostiky. Na závěr chci zmínit, že i když jsem na téma HPO četla již několik knížek, takhle je v mé knihovně z nich nejkvalitnější a věřím, že po ní šáhnu i o několik let v průběhu pracovního života.

Zdroj: Grambal, A., Kasalová, P. & Praško, Ján. (2017). Hraniční porucha osobnosti a její léčba. Grada.