Holka, kterou nechtěli

“Přesně tohle byla Jessie. Její první umístění skončilo pár hodin po příjezdu, když Jessie umačkala dva křečky, …, její druhé umístění trvalo osmnáct dní a skončilo po katastrofální návštěvě kostela, kde se Jessie vymočila na čerstvě vysvěcenou vypolstrovanou lavici. Třetí umístění skončilo tím, že ji vrátili v jedenáct v noci, s osobními věcmi nacpanými do černého pytle na odpadky. Nouzově ji umístili do dětského domova Glan Morfa a tam zůstala.” (Hayden, 2020, str. 25)

Hned na úvod bych ráda zmínila, že jakmile se mi kniha dostala do rukou, musela jsem ji dočíst. Autorka příběhu dívky jménem Jessie, problematické žhářky a patologické lhářky s reaktivní poruchou příchylnosti, popisuje hladce, živě a poutavě. A to je ten důvod, proč jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Jessie mě ihned zaujala a vývoj událostí, postupné proplétání se mezi lží a podezřením na sexuální zneužívání přes dysfunkční rodinu jsem u knihy neustále v myšlenkách zůstávala. Z hlediska studenta psychologie jsem si často říkala: jak bych se zachovala já? Co když se autorka vydala špatným směrem? Co když bude všechno jinak? Tím chci ocenit upřímnost, se kterou je kniha napsaná – nejde o učebnici, doslovnou teorii, jak se chovat, když… Kniha pro mě byla velmi cenným materiálem (nejen v rámci práce s dětmi, ale například i zkušenosti autorky) a také vlastně ztělesněnou nadějí, protože hned z prvních dvou sezení s Jessie jsem opravdu pochybovala, že by se něco mohlo změnit. Ale ono může… ☺ - vřele doporučuji!

PS.: kniha má drobné, černobílé ilustrace.

Zdroj: Hayden, T. L. (2020). Holka, kterou nechtěli. Portál.