Alkohol, alkoholik, apolinář

„Stručně to sumarizoval. Přidal informaci o zákazu očkování, akci s respirátory, bydlení na stavbě, rétorice mladých psychologů, absenci primářských vizit. O demotivujícím vyvolávání pocitu viny. Občas nevěřícně kroutila hlavou. Znovu si uvědomil, jak důležité je o tom napsat knížku. Ani odborná veřejnost evidentně netuší, jak léčba závislostí probíhá.“  (Chyšecký, 2022, s. 147).

Kniha je v prvé řadě osobní zpovědí člověka závislého na alkoholu, který se rozhodl vyhledat pomoc a nastoupit na režimové oddělení do Apolináře, ústavu, kde má režimová léčba alkoholismu své kořeny. V druhé řadě je kniha také manuálem, pro všechny, kdo režimovou léčbu zvažují - autor totiž v knize nabízí velmi podrobné a užitečné informace, které je dobré vědět předtím, než si člověk sbalí tašku a dostaví se na oddělení. Poslední část knihy přináší informace o historii léčení alkoholismu, o statistikách se závislostí na alkoholu spojených, a také zde najdeme konkrétní příběhy lidí, které v léčebně autor potkal.

Hlavní část knihy představuje autorova reflexe pobytu na oddělení. Samotný pobyt byl pro autora velmi náročný hlavně proto, že na oddělení platil velmi přísný řád, který mu ale v některých ohledech nedával smysl. Autor byl zklamán z přístupu personálu a v knize popisuje jednotlivé situace, které ho dovedly k tomu, že léčbu nedokončil a dobrovolně odešel. Samozřejmě kniha poskytuje jen jednu stranu mince a nedává prostor personálu, aby se vyjádřil k popisovaným událostem. I přesto však, dle mého názoru, poskytuje psychiatrické péči dobré zrcadlo a příležitost porozumět perspektivě pacienta. 

Líbilo se mi, že autor podrobně popsal, jak vnímal chod oddělení a zvyklosti. Také jsem ocenila, že sdílel, jaký vliv na něj mělo chování personálu - a co by ocenil jinak. Pro mě jako pro člověka, který chce směřovat do klinické psychologie, jsou toto velmi cenné informace. Co mi v knize trochu chybělo, byla sebereflexe vlastních nedostatků a vlastního prožívání. 

Kniha byla velmi čtivá, ale její čtení ve mně vyvolávalo dost nepříjemné pocity. Mrzelo mě, že se kromě vlastních problémů musel autor potýkat s nepříjemným a občas i nespravedlivým jednáním personálu. Právě proto si myslím, že je přínosné se do knihy pustit a otevřít se druhému pohledu. 

Knihu doporučuji všem studentům psychologie, kteří se už teď v rámci dobrovolnictví či praxe pohybují v prostředí psychiatrických oddělení nemocnic, a taky těm, kteří chtějí do klinické psychologie směřovat. Přináší totiž cennou perspektivu člověka, kterému se svou prací snažíme pomoci.

Zdroj: Chyšecký, D. (2022). Alkohol, alkoholik, apolinář: Cesta tam a zpět. Grada.